(8. 10. 2010)
Tento pozdrav zazněl z úst moderátorů Bubliny a Belmonda, jako uvítání diváka 2. základního kola Notování, které proběhlo 7. října 2010 v koncertním sále Music Hall v budově Music City v Praze. Tedy, ne že by v hledišti seděl jenom jeden divák, naopak, jak diváky, tak muzikanty bylo hlediště slušně zaplněno, o přilehlém Music Baru nemluvě. Jediný, kdo tam nebyl, byl Berry. Ten seděl doma u počítače a sledoval Notování prostřednictvím přímého přenosu webovou kamerou. Tuto možnost, kterou nám v Music City nabídli, jsme s povděkem přijali a dle ohlasu na FOLKtime ji s radostí přijal i výše zmíněný Berry ze vzdáleného moravského Country clubu Halenkovice. Tak jsme se s ním, samozřejmě, přivítali.
Nebylo ten večer na pořadu jen radostné vítání. Taky došlo na jedno smutné loučení. Jarda Řehoř, textař a písničkář, dlouholetý věrný divák a posléze též, věkem sice nejstarší, ale duchem velmi mladý, soutěžící v Notování, bohužel nedávno zemřel. A tak jsme se s ním, samozřejmě, rozloučili.
A pak už se hrálo. Jako první vystoupila skupina Naopak z Dobříše. Dvě kytary a baskytara, melodické písničky z vlastní autorské dílny. Hrají v této formaci od letošního ledna a písnička Motiv, kterou jsme slyšeli na závěr jejich vystoupení, soutěžila ve finále Autorské Porty v Ústí nad Labem. Devět měsíců od založení skupiny se jim na Notování urodilo páté místo.
Z Jablonce nad Nisou dorazil písničkář Jan Ostrov. Špinavý promrzlý pouliční šanson, rozcuchaná emotivní lyrika, protestsong a sladkobolná srdcerváčská balada, truc punk & grunge trhanství, trubadúrství postmoderního věku, intimní pohlazení po tajném místě… Tohle všechno, co je uvedeno jako charakteristika na jeho stránkách, jakoby Jan Ostrov nechal v Jablonci. Místo toho si s sebou dovezl jen obrovskou dávku nejistoty. Nezadařilo se, škoda. Bylo z toho šesté místo ze šesti.
Název příbramské skupiny Bylo nás šest odkazuje na dobu minulou, gymnaziální, kdy jich opravdu bylo šest. Teď jich je sedm, hudebních nástrojů mají ještě víc a hrají irské písničky s českými texty. A protože to nejsou Irové, tak to hrají po svém, po brdsku. U diváků si vyhráli čtvrté místo.
Standa Haláček, písničkář z Kostelní Lhoty u Sadské, není v Notování rozhodně žádným nováčkem. A nejen v Notování. Nejdříve hrál deset let v duu se svým bratrem a od roku 2004 vystupuje sólově. Písničky píše folkové i trampské. Zkušenost a jistota, tak by se u Standy Haláčka dal stručně popsat jak zpěv, tak kytarový doprovod. To mají posluchači rádi a jejich hlasy vynesly Standu na druhé místo.
Další soutěžící kapela dorazila z Plzně. Říkají si Růže v trní a dali se dohromady na sklonku loňského roku. Byť jsou v Notování nováčky, jedna tvář je nám již dlouho známá. Dan Švec soutěžil kdysi v Notování (tehdy ještě pod Vyšehradem) jako člen skupiny Triumvirát a také, později, v duu Daman. V Triumvirátu s ním na kytaru hrála a zpívala drobná černovláska Rejka. Ano, ta Rejka, která nyní hraje se skupinou Hudbanda a která je od minulého ročníku členkou Rady Notování, fotografuje a je naší paní webmistrovou. Dane, díky, žes‘ nás seznámil! Hned druhý den po soutěži se na stránkách Růže v trní objevil tento text: „Druhé kolo Notování bylo pro nás sice ne postupující, ale dopadlo skvěle. Třetí místo z šesti vystupujících kapel nám přijde jako pro začínající kapelu dobrý hnací motor pokračovat a cvičit a cvičit.“
Ani poslední soutěžící kapela Netřísk nebyla z Prahy, byť přijela z Chodova. Ten jejich Chodov není na trase C pražského metra, ale u Karlových Varů. Tam ještě metro nevede. S Netřísky se už v Notování známe také nějaký ten ročník. Nejdříve byli tři, pak čtyři a od léta jsou tu zase ti tři původní. Svoje vystoupení zakončili úplně čerstvou novinkou Kudy z nudy, a nejspíš to byla správná cesta, protože tahle písnička se posluchačům líbila nejvíc ze všech! Líbily se ale i ostatní písničky Netřísku, takže když se to vše podtrhlo a sečetlo, vzniklo z toho první místo a tedy jasný postup do semifinále. Rada Notování se ve svém rozhodnutí s diváky naprosto ztotožnila, takže druhým postupujícím semifinalistou se stal druhý v diváckém hlasování – Standa Haláček.
A než se nám nazvučí host večera, Petr Linhart, rozhlédněme se maličko po hledišti. Ten večer byla v Music City nebývale vysoká koncentrace vítězů předchozích ročníků Notování pod Vyšehradem. Písničkář Martin Rous, vítěz 3. ročníku, je již rok čestným členem Rady Notování. Radek Exner, baskytarista Netřísku, stále pokouší štěstí. Jako by mu nestačilo, že už má se skupinou Bodlo v kapse vítězství ve 4. ročníku. A jako růže v trní se mezi těmito vítězi vyjímala Tereza Švecová, která držela palce svému soutěžícímu manželovi Danovi a která, když se ještě jmenovala Terčová, vyhrála 2. ročník naší soutěže.
A pak už jsme se nechali provádět sudetskými kraji, poslouchali příběhy, které se tam možná staly, možná nestaly. Petr Linhart s elektrickou kytarou a s písničkami z alb Sudéta a Autobus do Podbořan dokonale zklidnil atmosféru a kdyby se nemuselo jít domů, tak by se poslouchalo, a poslouchalo, a… A nashledanou 4. listopadu na 3. základním kole.
Kytka
P. S.: Vedle dřívezmíněných vítězů Notování zavítal do Music Hall jako divák i dvounásobný držitel Autorské Porty z let 80., písničkář a fenomenální kytarista Petr Rímský. Přivezl s sebou letáčky muzikantské školy, ve které je generálním školníkem a spolu s hvězdami jako jsou Petr Kocman, Zdeněk Hamřík a další, i vyučujícím lektorem. A že ty letáčky byly dost zajímavé, doporučuji všem, kteří se chtějí jako muzikanti zlepšit, aby navštívili a prostudovali stránky Muzikantské školy Petra Rímského.
Cimbura
