4. základní kolo – Hámoť Balíkova

Hámoť o Notování – ročník XII., kolo 4.

Toto kolo Notování se roztočilo, na přání našeho hostitele, Music City Clubu, ne jako obvykle o prvním čtvrtku v měsíci, nýbrž o týden později. A dlužno přiznat, že 11. prosinec 2014 se díky tomu pro nás, pořadatele soutěže, stal malými Vánocemi! Po tříměsíční zdravotní přestávce (a to nepočítám prázdniny!) se totiž mezi nás vrátil strejda Balík. Vrátil se mj. i proto, aby napsal, co si myslí o jednotlivých vystoupeních tohoto večera a zde máte hámoť, kterou vytvořil:

Folkové duo Křídla spustilo dnešní kolo Notování songem Pohádková. Trochu rozpačitý pozvolný rozjezd hlavně ve vokálu Zdeňka Tesaře, což na začátek často bývá, ale konec už byl v pohodě. Rýnská noc na text pana Žáčka s příčnou flétnou je příjemný melodický folk. Jejich folkové hraní pokračuje v písni Křídla. Škoda jen, že zpestření, které mělo být, nebylo slyšet. Totiž, jako u mnoha muzikantů řádně neotřískaných jevištěm je znát, že nehrají často na aparát a nedochází jim, že to, co nesnímá mikrofon je v podstatě pantomima. Tím pádem nebyla ocenitelná rytmická ani melodická snaha zpěvačky Krystýny Vydrové, neb nebyla slyšet. Chce to nahrávat se (nejlépe rovnou včetně obrazu) a povinně pak absolvovat tzv. „trestný poslech“. Závěrečné Bezvědomí bylo v pohodě. Slušné.

Pavel Kohn svojí první písní Karel Kryl složil poklonu jednomu z lidí, kterých jsem si vždycky vážil, i když jsem se s ním dlouze dohadoval a obhajoval svoje názory. Až pozdě jsem zjistil, že pravdu měl on a ne já. Už jsem mu to bohužel nemohl říct… Melodie, text i zpěv byly v pohodě. Kytarový doprovod bohužel však už ne. Jen ty jsi nepřišla nepřekročila projevem úroveň první písně. Melodie mi zněla dost kolovrátkově. Písňová aktualita Petrovi V. byla angažovaná, leč dosti neumělá. Bohužel. Interpretace textu s výslovností typu „ráhány“ (rány), ženu „zneškodnihili“ (zneškodnili) a „spahání“ (spaní) je použitelné a patřičné asi jenom v jarmarečních morytátech. Obrázky patřící k tomuto žánru však naštěstí chyběly… Poslední píseň Vesmírem připomínala melodickými a harmonickými postupy odvar z předchozích písní a to tak, že až úplně. Sorry.

Jen tak je mládí z Plzně. U písně Chameleon z Jemenu se zase projevila stejná nezkušenost jako u první kapely: i tak snadno slyšitelný a pronikavý nástroj jako je valcha totiž bez mikrofonu není, protože není slyšet! U Čokolády zpěv často neladil ani v sólech, natož ve vokálech. Plavalo to až přes míru. Na cajon lze vyluzovat výšky i hloubky. Tohle znělo jako kopák zabalený hadrem. Tůtání. Inu ejhle, teď vokál ladí. Docela jiný dojem. Velmi příjemně to šlapalo. Ve vyšších polohách si zpěvačky sice nejsou moc jisté v kramflecích, ale dá se důvodně očekávat, že se jim hlásky usadí. Plzeňská koleda. V kostce řečeno – Dudy dobrý, vokál trochu plandal a cabasa nebyla slyšet, protože zas byla mimo mikrofon. No a flauty se s dudami v ladění fakt nesešly. Je třeba dozrát a doučit se komediantské řemeslo. Hlavně nepřestat a vydržet. Když je na čem stavět, jako u nich, je škoda to nedotáhnout. Držím jim palce.

Petr Kovač a přátelé z GML je trio s jehož šéfem, tedy s Petrem Kovačem, jsem za studií sdílel kolej na Albertově. No, už jsem je slyšel letos na jednom povedeném letním festivalu. Tak jsem byl zvědav. Začali Festivalem a je to pořád ten Petr, kterého znám už dlouho. Je pro mně totiž charakteristický nejen procítěným vokálem, ale zejména texty o něčem. A to celé je v téhle formaci dobře podepřené houslemi Drahoše Hlaváče a sólovou kytarou a basou Aleše Broulíka. Den který právě začíná následoval. No vida, a teď i docela slušné vokály. Pěkné. Potěšili mně. Vzpomínání dtto. Na chvíli motýli si pamatuju už z koleje. Co bych to nepřiznal, přitloukal jsem k ní, a to i na jevištích, na conga. Text o něčem, pěkně podaná píseň… Možná leckomu připomíná Čp.8, ale tahle písnička je opravdu o dost starší než skladby jmenované známé a kvalitní party. Solidní výkon.

DUŠAN je tu JAKODOMA, tedy druhý dnešní písničkář Dušan Bitala, podle mně zahájil své vystoupení „docela těžkým kalibrem“, totiž Vyhlídkovým letem. Solidní kytara, příjemný zpěv, text i melodie. Zaujal mě už před časem a dneska zase. Krásná letní noc navázala poetickým, ale nepřeslazeným vyznáním. Pěkné. Zamyšlená(-ý) je další příjemná náladovka. A není to na jedno kopyto. Dobré. Dost dobré. Mravenci v lednici zní jako dost nepříjemný problém, leč i tohle lze, jak je vidno, zhudebnit. Tohle je z jiného soudku, ze soudku humoru. Víc mi ale seděl sound i obsah těch prvních tří písní. Těm jsem víc věřil. Ale Dušan umí, určitě umí.

Jihlavské trio Rendez-fou je mi zvláště milé seskupení, které mě už před časem velmi příjemně zaujalo, protože Jana Gregárková mi svým zpěvem v tom nejlepším smyslu slova už párkrát zježila srst a způsobila mi husí kůži jak rumové pralinky. Ta ženská totiž umí zpívat a Honza Fous se svou kytarou a David Vacula s cajonem ji velmi kompetentně podporují a doplňují, seč mohou. Čokoláda je toho důkazem. Mňam. To si ucho zase pochutnalo. Zaprodané duše to jen potvrzují. Moc fajn. Swingovku Pětačtyřicet taky znám a mám moc rád. Šlape to, sytí uši i duši a ježí mi příjemně srst. Zase si mlaskám. Mňam. Poetické ráno je další najazzlá až jazzově líně náladová pohodovka. Chro, chro, chro dělá si mé já tiše blahem.

 No a host? Už se stalo dobrým zvykem, že tady host skvostně končí večer. Dnes se o to postarala Eliška Walsh Ptáčková. A skvěle. Když je „baba osobnost a umí“ je to radost a potěšení. Výborná tečka kola. Skládám poklonu a loučím se pozvánkou na příští, již páté základní kolo:

Protože první čtvrtek v měsíci připadá na Nový rok, sejdeme se v Music City Clubu opět o týden později, než je zvykem, tj. ve čtvrtek 8. ledna 2015. V soutěži se těšíme na písničkáře Martina Čarného a Vláďu Šundu a na kapely Entuziasté, Isara, KaBáJa a Kalypso. Aby byl začátek roku svižný a veselý, byla jako host pozvána skupina Ponožky pana Semtamťuka, která se na vás těší stejně, jako všichni ostatní muzikanti a realizační tým Notování.

Napsal Petr Vohnout – Balík

(předmluva Karel Vidimský – Cimbura)